Kite spoty v ČR: kam jet při kterém větru

Otázka „kam se dá v Česku kitovat“ má asi osm odpovědí a všechny je najdeš za dvě minuty. Užitečná otázka zní jinak: při kterém větru kam. Tatáž přehrada je jednou nejlepší voda v zemi a podruhé tři hodiny cesty pro nic — a rozdíl nedělá síla větru, ale jeho směr.

Kite spoty v ČR proto nejsou seznam míst na mapě. Jsou to body na větrné růžici.

Spot není jen voda

Než se dostaneme k jménům: dobrý začátečnický spot poznáš podle tří věcí, a voda je z nich až ta druhá.

Prostor na start. Šňůry na baru měří kolem 24 metrů. To znamená, že kolem sebe potřebuješ minimálně půlkruh o poloměru čtyřiadvaceti metrů, ve kterém nestojí strom, sloup, auto ani člověk — a po větru radši dvě délky šňůr pro případ, že kite udělá něco nečekaného. Louka za zády není luxus, je to podmínka.

Pozvolný vstup do vody. Mělčina, kde se dá stát, je nejlepší učebna, jakou si můžeš přát. Když se ti prkno vysmekne, dojdeš pro něj po svých, místo abys ho lovil v hloubce s kitem nad hlavou.

Lidi okolo. Ne dav — pár kiterů. Někdo, kdo ti přistane kite, půjčí ti šroubovák a hlavně si všimne, že ses dvacet minut nevrátil. Prázdný spot vypadá na fotce skvěle, ale je to nejhorší místo, na kterém se něco může pokazit.

Nechranice: klasika na západní vítr

Nádrž na Ohři kousek od Chomutova, přes 1 300 hektarů vodní plochy s nejlepším přístupem k vodě na jižním břehu u Vikletic. Fouká tu ze západu a jihozápadu, což jsou v Čechách nejčastější směry — proto se na Nechranicích potkávají windsurfaři, jachtaři i kiteři a proto se sem jezdí i z druhého konce republiky.

Specialita spotu přijde v létě, když se vítr obrátí od východu: fouká od hráze a hladina přitom zůstane úplně hladká. Většina míst ti dá buď vítr, nebo klidnou vodu — tohle je den, kdy dostaneš obojí.

Pro první lekce to ale není ideál. Když se sejde dobrá předpověď s víkendem, je na vodě hodně lidí a hodně různých sportů najednou — a začátečník, který se soustředí na to, aby vůbec udržel kite v zenitu, nemá kapacitu ještě uhýbat.

Rozkoš: ukázka toho, proč směr rozhoduje

Přehrada u České Skalice, kolem tisíce hektarů, osmá největší v zemi. A zároveň nejlepší důkaz, že „fouká osm metrů“ není informace.

Západní a jihozápadní vítr — tedy ten nejběžnější — na Rozkoši nefunguje. Stíní ho zalesněný kopec Rousín a z krásné předpovědi zbude děravý, poryvový nesmysl. Naopak východní, jihovýchodní a jižní proudění tu funguje výborně a u dělicí hráze se dá jezdit po vodě hladké jako sklo.

Kdo si Rozkoš vybere podle rychlosti větru v aplikaci, odjede zklamaný. Kdo se podívá na směr, ví předem, jestli má vyrážet.

Nové Mlýny a Mušov: nejpřívětivější začátek

Druhá největší vodní plocha u nás a na jižní Moravě k tomu i nejteplejší a nejsušší kus kite mapy. Pro začátky tu ale mluví hlavně dvě věci, které se jinde těžko shánějí dohromady: pozvolný písčitý vstup do vody a velká zatravněná plocha bez překážek, kde se dá bez nervů strojit, startovat a přistávat.

Nejlíp tu funguje jihovýchod a severozápad. Jihozápadní vítr sem naopak chodí poryvový a děravý — to je ten den, kdy má smysl zůstat doma nebo vyrazit na louku.

Lipno: hory si diktují podmínky

Největší česká přehrada, skoro padesát kilometrů dlouhá, s kite lokalitami u Jestřábí a Radslavi. V létě tu chodí pravidelná termika, kolem Jestřábí je i velká louka nad kempem — místo, kde se dá v klidu naučit kite ovládat dřív, než se namočíš.

Cenu za tu kulisu ale platíš v podobě horského větru: často silného, skoro vždycky poryvového. Voda je navíc studenější než na Moravě, takže neopren si tady chceš vzít i tehdy, kdy by ti jinde stačila lycra.

Land se počítá taky

Nejpodceňovanější česká kite plocha je posekaná louka. Landkiting potřebuje vítr už od nějakých čtyř metrů za sekundu — tedy méně, než na co se vůbec nafukuje kite na vodu — a rovný povrch bez výmolů a kamenů. Modelářská a malá letiště jsou pro to jako dělaná, protože jsou rovná, otevřená a nikdo tam nechodí venčit psa.

Pro začátečníka je land nejlepší investice času vůbec. Naučíš se ovládat kite, zvednout ho ze země nad hlavu, vnímat sílu v trapézu a číst poryvy — a to všechno bez toho, že bys mezi jednotlivými pokusy plaval. Až se pak poprvé postavíš do vody, řešíš jednu novou věc místo pěti najednou.

Kde přesně se na které lokalitě strojí a startuje, si každý spot řeší po svém. Tohle je věc, kterou zjistíš na místě od lidí, co tam jezdí — a je to dobrý důvod se s nimi bavit.

Etiketa: pár vět, které tě udělají vítaným

Pravidla na vodě jsou mezinárodní a vejdou se na půl stránky. Přesto je právě jejich neznalost to, podle čeho zkušený kiter na spotu okamžitě pozná nováčka.

Přednost má před kiterem úplně každý. Plavec, paddleboardista, loď, rybář. Ty jsi ten, kdo uhýbá.
Pravá ruka vepředu má přednost. Kdo míjí protijedoucího s kitem po levé ruce, vede kite co nejníž.
Návětrný nahoru, závětrný dolů. Jezdec výš po větru drží kite vysoko, jezdec níž po větru nízko. Šňůry se pak minou.
Rychlejší objíždí pomalejšího — a dělá to tak, aby to ten pomalejší vůbec nemusel řešit.
Kdo vyjíždí od břehu, má přednost před tím, kdo se vrací. U břehu je vítr poryvový a manévrovacího prostoru málo, proto ustupuje ten, kdo se vrací.
Odstupy. Když má každý šňůry kolem 24 metrů, potřebuješ mezi sebou a druhým kiterem aspoň padesát metrů, aby se nepotkaly kity ani šňůry. Od překážek se počítají dvě až tři délky šňůr, tedy padesát až pětasedmdesát metrů — a v silném větru výrazně víc.
Kite se nepouští tam, kde jsou za tebou lidé. Padající kite letí po větru a nezastaví se o slušné vychování.

Vedle toho platí jedno pravidlo, které nemá výjimku: na offshore vítr, tedy vítr foukající od břehu na vodu, se nejezdí. Když ti selže vybavení, nese tě to pryč od pevniny.

Kdy vyrazit a co si v předpovědi doopravdy číst

Kitesurfing v ČR má nejstabilnější vítr na jaře a na podzim. Léto dává teplou vodu a v horách termiku, ale ve vnitrozemí často i tři bezvětrné týdny po sobě. Zima patří snowkitingu, protože po sněhu se dá jezdit i v podmínkách, ve kterých by voda byla nezajímavá.

V předpovědi se začátečníci dívají na rychlost. Zkušení kiteři na tři věci:

Směr — rozhoduje víc než síla. Rozkoš při západním větru a Nové Mlýny při jihozápadním — je to stejná past: skvělá čísla, rozbitý vítr, zkažený den.

Rozdíl mezi průměrem a nárazy — když aplikace ukazuje 7 metrů za sekundu a v nárazech 15, není to sedmimetrový den. Je to den, na který nafouknutý kite nemáš — jeden kite ti obojí nepokryje.

Vývoj během dne — vítr, který v poledne sílí a odpoledne zase padá, ti dá dvě použitelné hodiny. Dobré je vědět, které dvě, dřív než vyjedeš.

Až tohle umíš přečíst, přestaneš jezdit naslepo. A začneš mít výrazně víc dní na vodě než člověk, který se dívá jen na to velké číslo.

Kde začít

Naučit se kitovat v davu na známém spotu jde, ale je to zbytečně těžké. Půlka pozornosti ti odchází na to, kdo kolem tebe zrovna projíždí, a druhá na kite, který ještě neposloucháš.

Proto naše kite kurzy vedeme na menších a klidnějších lokalitách, kde ti nikdo nekříží stopu a instruktora máš vedle sebe, ne za zády. Lekce trvá dvě hodiny praktické výuky, stojí 2 500 Kč a vybavení máš v ceně — takže vlastní kity řešíš až ve chvíli, kdy víš, jaké velikosti a jaké podmínky ti sedí. Na jednoho instruktora připadá jeden až dva lidé, a to je ten rozdíl mezi „taky jsem si to zkusil“ a „umím to“.

Spot si nakonec stejně vybereš sám. Ale ne podle toho, které jméno zní nejlíp — podle toho, odkud zrovna fouká.